K tomu, abychom mohli správně pochopit význam nabízeného domlouvání a rozvíjení vztahu s koněm, musíme vědět, co obsahuje a co může poskytnout, a co je prospěšné do něj investovat v zájmu jeho hloubky a trvalosti.
Přirozený přístup
Přirozeným přístupem míním postoj ke všemu, co s koňmi souvisí, od způsobu ustájení a vytváření koňského kolektivu, přes krmení a ošetřování, až třeba po zvyklosti lidského přicházení za nimi na pastvinu. Lidský pohled na tuto oblast soužití je obvykle zkreslený a nereflektuje skutečné koňské potřeby.
V každém případě nerespektování nebo násilné přetváření koňské přirozenosti vede u koní k různým frustracím, se kterými se následně člověk při rozvíjení vztahů s nimi neustále potýká, ať už ve sféře chování nebo zdravotního stavu.
Chceme-li mít psychicky i fyzicky zdravého koně, je respektování jeho přirozených potřeb a vytváření co nejvíce přirozených podmínek v jeho chovu nejefektivnější a pro koně nejradostnější alternativou.
Srozumitelná, pro koně přirozená komunikace je logickým vyústěním přirozeného přístupu v bližším styku s koněm.
Dokážeme-li rozpoznat ty podstatné části koňské komunikace, které jsou zároveň použitelné i pro naše domlouvání s koněm, a naučíme-li se potřebné praktické postupy vytvářet na jejich základě, máme jistotu, že je koně mohou bez potíží přijmout a respektovat.
Jejich používáním dokážeme vyvolat a udržet soulad při každém jednotlivě kladeném a plněném požadavku.
Tím naplňujeme primární koňskou potřebu bezpečí a navázaný vztah tak postupně přerůstá do pevného spojenectví, které nemohou ohrozit případné drobné neúspěchy a dílčí neshody.
Chcete být svému koni opravdu dobrým partnerem?
Pak si musíte být dostatečně jisti sami sebou, mít jasnou vizi a touhu ji prosadit.
Váš život musí být dostatečně ukotven v přirozeném řádu věcí, soulad mysli a srdce vám tak umožní koním naslouchat a dívat se na svět jejich očima.
Tak časem získáte hlubokou znalost koňského způsobu života a dokážete vytvořit svému koni takové podmínky, aby mohl být skutečně koněm a nekompenzoval si v rovině vztahu s člověkem různé frustrace z nenaplněného koňského života.
Vytváření společného jazyka vám umožní domlouvat se s koněm na všechno tak, aby vám rozuměl, a společně najdete motivaci, aby kůň měl zájem plnit lidské požadavky jako součást pro něj zajímavého vztahu.
Kdo v sobě objeví chuť a sílu vydat se tímto směrem, půjde cestou k nalézání sebe sama i nejkrásnějších míst koňsko lidského soužití.
Řešení
Motto: Žádný problém není vyřešen, dokud není vyřešen správně. Rudyard Kipling
Problémové koňské chování obvykle reflektuje nějaký problém v jednání či životním přístupu majitele. Tenhle fakt je ale právě to, co velká většina majitelů koní nerada slyší. Pro majitele je obvykle velký problém už přiznat si, že ho jeho kůň neposlouchá.
Kůň “napravený” profesionálem bez asistence a poctivé snahy majitele si obvykle polepšené chování nějakou dobu podrží, ale s návratem původního majitelova vedení se postupně vrací k bývalému vzorci chování.
Jak řekl Albert Einstein, důležité problémy, před kterými stojíme, nelze řešit na stejné úrovni myšlení, na jaké jsme byli, když jsme je vytvářeli.
Kdo tedy chce účinně a trvale změnit chování svého koně, tomu nezbyde, než způsobit nejprve dostatečné změny sám v sobě.
U každého řešení problému by měl majitel pod vedením dobrého učitele vykonat podstatný díl práce a osvojit si znalosti a dovednosti, které mu umožní dosažený úspěch udržet.
S koněm
Jezdectví obsahuje různé oblasti spolupráce člověka a koně a jako takové klade na své adepty různé nároky a skýtá různé možnosti. Od prostého polykání vzdáleností v sedle přes různé druhy jezdeckých kultur a jezdeckého sportu až ke klasickému jezdeckému odkazu, od vytrvalostní jezdecké zdatnosti přes plejádu různých jezdeckých dovedností až po jezdecké umění.
Jezdecké umění jako takové je po staletí cizelované kulturní dědictví, prošlo v historii dialektickým vývojem a představuje uzavřený vědecký systém, ve kterém se už nedá objevit nic principiálně nového. Známé věci se ovšem dají postavit do nových souvislostí, což je právě to, oč se snažím při své práci.
Na počátku cesty k umění stojí nutnost zvládnutí potřebných řemeslných základů. Kdo jezdí na koni, a nechce jezdit pouze jako kočovník, měl by se snažit jezdit řemeslně správně. Výsledkem takového ježdění je dobře osvalený a pohybově zdatný kůň, který dokáže pohodlně nosit jezdce a po dlouhá léta si zachovává vysokou výkonnost.
To by mohl dokázat ledaskdo s dobrým koněm, správným přístupem a dobrým tréninkem. A o to právě jde – když by mohli, proč to tolik jezdců (nejen) u nás nedokáže? Nemají patřičné vzdělání.
Naše cesta začíná vhodnou “přípravkou” (pokud možno co nejvšestrannější, podněcující, motivující…), jejím vrcholným cílem je vysoká škola – jezdecké umění. Mezi těmito dvěma póly je dlouhá cesta rozvíjení dobrého jezdeckého řemesla (ať už chce člověk se svým koněm jezdit cokoliv). Rutina zvládnutého řemesla vedená tvůrčím přístupem zákonitě směřuje k umění – vysoké škole. V mém pojetí se celým tímhle procesem vine jako sjednocující proud propracovaný systém přirozené komunikace.
Na konci cesty jezdce čeká splynutí těl a duší, jen krůček od bájného Kentaura. Školní kůň je živým uměleckým dílem a stává se pro svého jezdce skutečným “trůnem královským”. Proč ne i pro vás?
Bojové
… a s chmurným okem, s hledím spuštěným,
na přílbu protivníka zamířen,
v kolbiště k divé srážce letí
jak z praku prakovníka vymrštěn.
Válečný oř, meč a štít, rytířská zbroj… jezdecká kapitola, která se v dnešním světě zdá být natolik odtržena od reality, že je prakticky zbytečná.
Ale – kdo z kluků (nevylučuje i některé dívky) se nikdy v životě neúčastnil rytířského klání mečem či kopím, kdo neobdivoval Ivanhoea, Roberta z Locskley, Cida či jiné rytíře a válečníky, a kdo by tenkrát ve dnech dětství nezažíval okamžiky bezbřehého štěstí, kdyby mohl své boje svádět v sedle spolehlivého válečného oře?
Bojové ježdění tak plní mnohé klukovské sny, má moc nás přenést zpět do šťastných dětských let. Nemá-li ovšem být pouze nezralou snahou nedouka, vyžaduje velmi dobře přiježděného koně.
Nabízí tak praktické využití jezdeckého umění, kterému dává možnost vyklouznout z akademické introverze a obrátit pozornost k dobré jezdecké zábavě, která umí rozeznít ozvěny dětských her v každém z nás a účinně nám brání zestárnout.
Honební
Praktické využití jezdeckého koně v dnešní době vyžaduje spolehlivý pohyb terénem. Kdo má dobře přiježděného koně zvyklého skákání v terénu, nemusí svoje jezdecké aktivity v přírodě omezovat jen na prosté vyjížďky.
Má šanci nalézt další způsob zachycení ozvěn minulých časů, starověkých a středověkých lovů, štvanic a závodů… Dávnověcí lovci určitě netušili, že jejich k obživě nutné nebezpečné jízdy terénem se budou časem stávat šlechtickou zábavou, která postupně dospěje až k dnešním honům za smečkou psů po umělé stopě.
Během někdejších honů se štvaná zvěř snažila před lovci na koních uniknout přes nejrozmanitější terénní překážky – potoky, srázy, bažiny, prchala přes houštiny a padlé kmeny. Dnes jsou při přípravě honů terénní obtížnosti záměrně vyhledávány a trasa je vedena tak, aby prověřila jezdeckou zdatnost i odvahu zúčastněných.
Tak i dnes musí být koně pro honební jízdy schopní překonávat těžkosti a záludnosti terénu. Proto je důležité pravidelně zařazovat do přípravy koně motivující a pestrou práci v terénu a na překážkách, pěstovat obratnost, rychlost i vytrvalost.
Přírodní skoky jsou překážkami pro koně přirozenými, koně je dobře respektují a ochotně skáčou. I vy máte možnost se připravit a vydat se se svým koněm touto cestou. Jízda terénem za psí smečkou není plytkým soutěžením, nabízí nádherné zážitky nabité adrenalinem, a určitě vás uchvátí.
Příprava
Toto rozsáhlé téma je v přípravě…
Zatím si dejte zmrzlinu 🙂
House Made Ice Cream
Učení
Proces výuky může fungovat úplně jinak, než jak nám jej představili ve škole.
Proč se ale máme učit zrovna od koní a čím je spolupráce s nimi tak efektivní a jedinečná?
Člověk psal svou historii za pomoci koně – a mnohé osoby v elitním postavení byly vzdělávány k respektu a úctě ke koním, kůň byl vždy charakteristickým znakem hrdiny, rytíře, vladaře.
Kůň dokáže člověku poskytnout tolik, co žádné jiné zvíře. I dnes pro nás může být nedocenitelným učitelem.
Dětinská hra, nebo výukový proces? A co když obojí? Hledání harmonie ve vztazích, hledání nejen navenek, ale především uvnitř sebe sama.
Koně nám dávají jednoduchou a přímou odpověď na to, co jsme schopni jim sdělit ze svého nitra, ze svého srdce. Zkušenosti ukazují, že zpětná vazba poskytnutá koňmi je pro člověka snáze přijatelná než zpětné vazby poskytnuté lidmi.
Získané poznatky mohou být nesmírně užitečné pro každého člověka. Každý z nás má povinnost vést alespoň sám sebe a ve snaze o sebeurčení využívat a rozvíjet v maximální možné míře svůj intelektuální i tvůrčí potenciál.
Zájem o tento způsob učení neustále vzrůstá. Jen málokoho si totiž tato nádherná a ušlechtilá zvířata nedokáží svým poklidným přátelstvím získat.